Yuji Nunokawa, přednáška generálního ředitele studia Pierrot

Studio Pierrot (Klaun) bylo založeno roku 1979 bývalými zaměstnanci Tatsunoko Production. Na rozdíl od jiných známých společností v této oblasti tvoří většinu jeho produkce animované seriály, ne celovečerní filmy.

Na přednášku jsem dorazil díky záměně adresy Japonského Velvyslanectví s adresou jeho kulturního centra asi 10 minut po jejím začátku, ještě jsem si v tramvaji říkal sleduj tu Japonku co vystupuje na stejné zastávce jako ty, snad nebudeš za úchyla. Když jsem vešel do kulturního centra a oslovil slečnu recepční oznámila mi, že se už bohužel nevejdu. Tak nějak jsem s podobnou odpovědí počítal, na tento druh akcí se prostě pozdě nechodí, takže jsem se nenechal odbýt a sondoval jestli by to přeci jenom nějak nešlo. Slečna byla na rozpacích, ale v zápětí mě zachránil velmi sympatický pán ve středních letech, který jak jsem z náznaků pochopil měl akci na starost. Spolu s ještě jednou paní mě uvedli do předsálku konferenční místnosti kde už začínala přednáška. Všechna místa k sezení byla obsazena a já byl rád i za pěkný výhled ze vstupních dveří konferenční místnosti. Jen mi bylo velmi divné, že je celý předsálek plný japonských turistů s kamerami, fotoaparáty a dokonce i jednou malou holčičkou snažící se psát (asi hiraganou) do notýsku nějaké poznámky. Zajímavé bylo sledovat chování lidí co přišli ještě až po mě, jeden se s ničím nepáral prorazil si cestu skrze nás u dveří a postavil se v sále ke zdi. Ale kdo ví, možná už si to místo obsadil dříve.Naštěstí jsem přišel pouze o nějakou videoprezentaci studia Pierrot a nezmeškal nic z živé části. Pan Nunokawa začal dotazem jestli známe pojem anime a jestli už jsme viděli něco z produkce studia Pierrot. Na obě otázky se přihlásila asi tak polovina z 40-50 účastníků. Bylo vidět že má radost, ale v zápětí se zeptal jestli také sledujeme anime konkurenčních studií, když se dozvěděl že ano nasadil naoko naštvaný výraz, čemuž se všichni zasmáli. Vůbec atmosféra byla velmi dobrá, přispěl k tomu i český tlumočník, který jak jsem sem tam postřehl nepřekládal doslovně, ale zato vystihoval podstatu sdělení, ale hlavně měl smysl pro humor.

Pan Nunokawa vysvětlil pro úplné neznalce, kterých tam moc nebylo, že předlohou anime bývá často manga, že existuje manga a tudíž i anime pro všechny věkové skupiny, a proto není div když v metru narazíte na školáka, nebo postaršího pána, kteří oba čtou mangu. Tři největší časopisy uveřejňující mangu mají totiž dohromady náklad 8 milionů výtisků a to z mangy dělá prakticky celonárodní záležitost. Pravdivost těchto tvrzení dokázal bezelstný dotaz japonského pracovníka velvyslanectví, možná velvyslance samotného (neviděl jsem mu do tváře) ohledně vlivu ekonomické situace Japonska na délku anime seriálů za jeho mládí a teď.

Japonská animace (anime) má dle pana Nunokawy takový celosvětový úspěch zejména, protože získalo mnoho talentovaných lidí ze sféry normálního filmu. A já souhlasím, kreslená produkce se tam stala filmovým, televizním tahounem, ne druhořadou formou umění pro děti jako mnohde ve světě.Poté se s pomocí projektoru obsluhovaného nejspíše japonskou zaměstnankyní velvyslanectví přesunul ke spíše stručnému vysvětlení jak vzniká anime krok po kroku. Zdůraznil, že to jak bude série úspěšná se většinou odvíjí od třetího kroku kde se určuje obecný nádech světa a detaily formující charaktery postav. Protože byl před pár hodinami na návštěvě Barandova, jednoduše zmínil, že v technické části se proces výroby anime až na některé drobnosti neliší od výroby našich kreslených filmů. Těmi drobnostmi jsou např. přesné vizuální vzory postav, ale i jejich osobních věcí jako třeba kabelek, tím se docílí zachování konzistence animace od různých animátorů. Průměrná 25-30 minutová epizoda totiž obsahuje okolo 3000 snímků a k tomu je kromě zhruba 2 měsíců zapotřebí i mnoho animátorů. V této souvislosti přiznal (a Fox Axe o tom už před několika měsíci informoval) trend outsourcovat animaci v Číně a Koreji, bez kterých se už dnes neobejdou. A učinil České části publika vážnou pracovní nabídku právě na místo animátora. Při ní vysvětlil co od budoucího zaměstnance očekává, to hlaví je dle něj ne umět nakreslit pěknou postavičku, ale mít cit pro pohyb. Když se nikdo nepřihlásil vyslovil nad tím politování, ale jedním dechem dodal, „zas tak se nedivím, my totiž začínajícím animátorům moc neplatíme“. Později v programu se k tomu vrátil, zdůraznil zvyšující se plat spolu s rostoucí kvalifikací a pověděl nám jednu dobrou historku jak to bylo s ním a penězi. Mimochodem v publiku jak jsem si všimnul kolovalo pár japonsky psaných “handoutů“ s postupem výroby anime, protože jsem na ně měl zálusk a chtěl sem je přeložit a oskenovat učinil jsem po skončení přednášky dotaz, na recepci, ale už je neměli, škoda.Pak dal publiku prostor pro dotazy. Z odpovědí na ně jsme se dozvěděli například postup výroby openingů a fakt, že nejprve se asi ze 100-150 hudebních motivů vybere ten správný a až pak se k němu dělá animace. Následoval dotaz ohledně distribuce anime ve světě a v ČR, o které pan Nunokawa nic nevěděl a naopak se zajímal jak ho tu vlastně sledujeme. Když se dozvěděl o stahování přes internet nebyl překvapen a vysvětloval, jak proti tomu ze své pozice nic nenamítá a je nesmysl snažit se takové chování kriminalizovat, naopak zmínil možnost internet v budoucnu využít jako normální způsob distribuce seriálů z jejich produkce. „Chvíli na tom sice ještě budeme biti, ale v budoucnu si lidé jistě rádi zaplatí nějakou minimální částku za dobrou kvalitu videa.“ Hned na to řekl příhodu z návštěvy Šanghaje kde mu návštěvníci obdobné přednášky gratulovali k obrovskému úspěchu nového Naruto filmu. Prý když to slyšel se zamyslel, pak jim poděkoval, ale nakonec nenápadně dodal, „když budete chtít, můžete si film i koupit“. Do Číny totiž Naruto film nikdy nedistribuovali.

I já sem měl připraven jeden dotaz týkající se spolupráce animačního studia s autorem manga předlohy popřípadě grafické novely. Ale kdosi mě s touto otázkou předběhl a já ji stačil za všeobecného otáčení hlav jen zvoláním doplnit co všechno může autor ovlivnit a co už ne. Odpověď byla trochu vyhýbavá, ale pro toho kdo čte mezi řádky poučná v jiném směru. Nunokawa přirovnal dílo k dítěti. Autor předlohy k němu má totiž osobní vztah a možnost vše více rozvést dle své libosti. Naopak (a to Nunokawa doslovně neřekl) animační studio je pro dílo něco jako škola, má mnohem větší náklady a také v něm pracuje mnohem více lidí. Proto se musí anime kolikrát příběhově/vzhledově upravit tak aby bylo nejenom vizuálně dynamičtější, ale třeba i kratší/delší a tím pádem rentabilnější. Někteří autoři to ovšem nechápou, nejhorší jsou v tomto ohledu prý ženy. Na to navázal další dotaz ohledně rozporů mezi studiem a autorkou mangy 12 království. Pan ředitel vysvětlil důvody v podobě nekonečných rozporů nad scénářem a spíše vyloučil pokračování této série pod křídly studila Pierrot.

Na závěr pan Nunokawa pochválil Prahu jako snad nejkrásnější město co kdy viděl, jenže v zápětí jak má ve zvyku žertovně dodal, „ale zítra jedeme do Vídně“. Čemuž se celý sál srdečně zasmál. Ještě větší smích (a to je smutné) vyvolala naděje pana ředitele ohledně nákupu nějakého anime Českou televizí.

Z hovoru mi ovšem vyplynulo, že Čechy, zejména pak ty mladé v přístupu k anime a jiným kulturám podceňuje. Jak sám řekl očekával na přednášce okolo pěti lidí, a proto si sebou vzal své kolegy a přátele (ty “turisty“ za a vedle mě). Jeho nadšení ze 40-50 posluchačů bylo tak veliké až se rozhodl s námi vyfotografovat, protože mu to prý nikdo neuvěří. V tu chvíli se vyplatila moje pozice u dveří, na fotce bych měl být hned vedle něj. Co, ale snad nikdo z návštěvníků neviděl bylo, jak nás zezadu ze skříně!!! jistou chvíli něčím obrovským filmoval/fotografoval jeden z “turistů“.

Přednáška byla asi 3x proložena video reklamami nových anime jako je Naruto, nebo Bleach.

Jak pan ředitel sám naznačil měla jeho návštěva kromě poznávacího i reklamní, chcete-li propagační charakter a Čechy nebyly rozhodně jedinou jeho zastávkou při cestě po Asii/Evropě. Podrobnosti neznám, ale pořádání přednášky pro veřejnost namísto pouhého obhlédnutí potencionálních trhů je v každém případě krok správným směrem pro obě strany.

Tuto dvouhodinovou akci musím pochválit z organizačního i obsahového hlediska, trochu lituji jedině toho, že jsem neměl možnost vyjádřit uznání studiu Pierrot za práci kterou odvedlo před 15 lety na klasice s názvem Yu Yu Hakusho.

Pokud jste se této akce také zúčastnili a máte nějaké fotografie ozvěte se, rád bych o ně článek obohatil, děkuji.