Warhammer 40.000 Dawn of War II

Tak třeba od instalace. Ta trvá přibližně půl hodiny čistého času, protože čtvrt hodiny vám zabere nutná instalace programu Steam. DoW 2 je má první zkušenost s tímto on-line výměnným systémem, takže jsem na to zprvu koukal jaksi vyjeveně. Jednoduše řečeno, Steam je program, který vám umožňuje hrát on-line multiplayer, porovnávat výsledky s ostatními hráči a nebo třeba také automaticky stahovat aktualizace a patche, což je nepochybně velké plus. Po jeho instalaci si tedy musíte založit svůj účet - samozřejmě to i tehdy, pokud žádné on-line hry hrát nechcete, účet tu je hlavně proto, aby zaregistroval váš cd-key. Relic tvrdí, že tento systém zavedl kvůli lepší ochraně před piráty. Poté následuje další čtvrthodina, během které se do hry stáhne (právě skrze Steam) patch opravující některé minoritní chybky, na které autoři do poslední chvíli nepřišli. Tady jsem si ihned řekl, že DoW 2 trpí stejným neduhem, jako jeho předchůdce, a totiž neustálým vydáváním patchů. Jakoby tvůrci nedokázali všechno vychytat už při vývoji. No nic. Když je tu teď Steam, ani vám ta aktualizace vadit nebude. Jo a ještě něco - hra má příjemnou vlastnost, že funguje bez DVD, takže to můžete bezstarostně uklidit zpět do krabice.

Úsvit války
A pak hurá do hry! Shlédnete pěkné intro (BEZ tyranidího závěru, jaký jste mohli vidět třeba na homepagi) a skočíte do úvodního menu s Vesmírným mariňákem v džungli. Hra je přeložena do češtiny, což třeba já moc rád nemám, protože i v tomto případě platí, že se sem tam objeví různé překladatelské chybky. Ale nic vážného. Tedy, jazyk lze změnit v nastavení ve Steamu, ale tohle jsem zjistil až po dohrání několika desítek misí a tak už jsem to neměnil. Zahájíte kampaň, pojmenujete si svého hrdinu (toto jméno se bude automaticky vkládat do všech daných textů ve hře, což hrdinovi dává nádech realističnosti) a vrhnete se do první mise. Ihned poznáte, že Dawn of War 2 má se svým předchůdcem společné prakticky jen jméno. Tahle hra je tak odlišná, že ji téměř ani nelze považovat za RTS, ale spíše za akční RPG. Strategická část
Jak vypadá kampaň? Vaše malá flotila pendluje mezi třemi planetami: pouštní Calderis, džunglovou Typhon Primaris a městskou Meridian. Při přeletu od jedné planetě k druhé se přehraje pěkný filmeček, kdy se vaše trojice lodí ponoří do Warpu. Mise jsou zobrazeny jako "území" na dané planetě (podobně jako v Dark Crusade nebo v Soulstorm), ale slouží spíše pro ilustraci. Žádné armády se mezi nimi nepřesunují. Na stejné území se v průběhu kampaně mnohokrát vrátíte, představuje stejnou herní mapu, ale s jiným cílem mise. Zpočátku je to snadné, plníte jednu misi za druhou, přičemž jedna mise zabírá jeden herní den. Ovšem pak už začne jít do tuhého. Na jeden den se vám odemkne několik misí, každá s velkou důležitostí, ovšem budete si muset zvolit jen jednu z nich. Z toho vyplývá, že budete muset taktizovat. Zachránit raději strategicky významné město v obležení? Nebo najít lék na jed zabíjející vašeho nadřízeného? Zpočátku budete bojovat proti Orkům a Eldarům a o čas nepůjde. Pak se ale objeví Tyranidé, na vesmírné mapě jejich roj vypadá jako zlověstný mrak obklopující malé tečky, což jsou vaše tři planety, a který se den za dnem stále zvětšuje a přibližuje. U každé planety se zobrazí její "tyrannoformační" status. Ten ukazuje, jak moc už je planeta v moci Tyranidů. Obsazováním strategických budov (konkrétně imperiálních svatyň) se status snižuje, ale je to dlouhý a pomalý proces, protože Tyranidů je zkrátka mnoho.
V průběhu tažení budete plnit povinné i vedlejší mise. Pokud budete vedlejší mise ignorovat, hra bude výrazně kratší a také trochu složitější, protože právě splnění vedlejších misí vám získá cenné zkušenosti a mocné artefakty. Osobně proto doporučuji poctivě dohrát celý obsah hry (dosáhnout maximálních levelů postav a nejvyššího skóre kampaně) a finální misi si schovávat na konec.
Mimochodem, kampaň můžete projít online s kamarádem v kooperativním módu, podobně jako v Command and Conquer: Red Alert 3. Žádné osobní zkušenosti ani bližší informace ale nemám. Snad jen to, že spoluhráčovi Mariňáci mají invertované barvy brnění, aby šli snadno odlišit od vašich. Taktická část
Do každé mise si můžete vzít maximálně tři oddíly (+ svého hrdinu), složené ze tří až čtyř mužů. Jeden oddíl jsou Taktičtí mariňáci, druhý jsou Průzkumníci, další Útoční mariňáci a poslední Devastátoři. Časem se vám dokonce zpřístupní i Dreadnought. Taktičtí mariňáci jsou univerzální vojáci, ale nejvíce se hodí na střelbu. Útoční mariňáci jsou vybaveni jetpacky, takže na nepřítele mohou zaútočit skokem ze vzduchu. Jsou dobří na boj zblízka. Devastátoři jsou vyzbrojeni těžkými zbraněmi a poskytují palebnou podporu na dálku. Průzkumníci nemají klasické brnění Mariňáků a proto jsou nejvíce zranitelní. Mají ale příjemnou vlastnost zneviditelnění a přístup k brokovnicím a ostřelovacím puškám, což jsou zbraně taktiky „one shoot, one kill“. Dreadnought je rozměrné pancéřované kráčedlo s mocnými zbraněmi (buď na blízko, nebo na dálku), které vám zpočátku bude sloužit jako beranidlo. Váš hrdina je velmi schopný v boji zblízka a jako jediný má přístup k mocnému speciálnímu vybavení.
Každému oddílu velí jeden hrdinský seržant se zvláštními schopnostmi, což je zároveň postava příběhu. Všichni vaši hrdinové nabírají zkušenosti, za které si vylepšují různé atributy a odemykají další zvláštní schopnosti. Sbírají předměty, které se povalují po mapě, nebo vypadávají z nepřátel. Pokud nasbíráte nějaké nepotřebné předměty, můžete je po skončení mise zahodit a získat za ně body zkušeností.
V prvním díle docela přelomová záležitost – morálka – je překvapivě zrušena. Naopak přibyla „energie“, tedy mana pro používání zvláštních schopností. Ta se časem sama doplňuje. Když postavám hrozí velké nebezpečí, lze kliknout na tlačítko Stáhnout. Postavy se dají na útěk k nejbližšímu obsazenému bodu. Toto má několik výhod – při útěku se pohybují rychleji, než obvykle a jsou odolnější proti zranění. Nelze je ale nijak ovládat; jakmile je už jednou pošlete na útěk, nemůžete své rozhodnutí změnit.
Pokud jsou hrdinové delší dobu v klidu, sami se léčí. A i pokud hrdina padne, není to žádný problém, protože technicky vzato nemůže být nikdy zabit. Jen leží na zemi a čeká na první pomoc. Tu mu může poskytnout jiný hrdina tím, že k němu přijde a obětuje nějaký ten čas. Padlé řadové vojáky doplňujete tím, že tým přesunete k obsazenému teleportačnímu vysílači nebo strategické budově. Chybějící vojáci se jednoduše zdarma objeví a vaše jednotka je opět silná. Vaši hrdinové jsou tak odolní, že vždy zůstanou z oddílu jako poslední naživu, takže je můžete kdykoliv vrátit ke strategickému bodu a přidělit nový oddíl. Ale pozor! Pokud nepřátelé vyřadí všechny vaše hrdiny, mise je prohrána. A znovu pozor! Tohle není rozhodně konec. Vaši hrdinové jsou následně evakuováni na palubu vlajkové lodi a obživeni, takže je na misi můžete poslat znovu. Nejedná se ale o nějaký obyčejný restart. Všechny strategické budovy, které jste obsadili minule, jsou stále obsazeny. Změní se také denní doba a počasí - pokud byla minule tma a písečná bouře, nyní je slunečný den. A tímto přecházím k další věci - ano, během mise nemůžete ukládat. Můžete ukládat jen když je váš tým na palubě vlajkové lodi.
Zmínil jsem strategické budovy. Těch je několik druhů a mají různé zvláštní schopnosti, které vám poskytují v globálním měřítku - během plnění dané mise mají jen ten efekt, že doplňují oddíl, ale v rámci kampaně je jejich užitek velký. Během plnění jedné mise můžete obsadit jen jednu z těchto budov, které se na mapě nacházejí. Tady přichází na řadu opět taktizování. Získat pro potřeby vašeho tažení raději továrnu nebo svatyni? Je to důležité, protože pokud si vyberete jedno, to druhé vám třeba zrovna bude chybět.

Cíle misí
Mise mají poměrně jednoduché cíle: většinou jen bránit objekt nebo zabít bosse. To první je pochopitelné, takže o tom se zmiňovat nebudu. To druhé je ale na poměry RTS velmi nezvyklé - a je to další důkaz toho, že DoW 2 není RTS :) Bossem je vždy nějaká velmi silná postava. Jakmile se k ní přesunete, nahoře na obrazovce se objeví klasická lišta se životy, známá z různých starších arkádových stříleček (nebo také třeba z Mortal Kombat :). Zabít bosse vám dá dost práce, protože pouhá střelba na něj má jen malý efekt. Musíte aktivně používat všechny zvláštní schopnosti, které máte k dispozici. Velmi také pomáhá čas od času své vojáky stáhnout ke strategickému bodu a doplnit jejich stavy. Jakmile je nepřítel mrtev, vypadne z něj unikátní artefakt. Další artefakt dostáváte mimo jiné také za splnění každé mise. Ne každé vybavení ale mohou použít všichni hrdinové. Některé je limitováno druhem jednotky, jiné zvláštní schopností a další třeba minimální úrovní. Grafika, prostředí, fyzika
Prostředí je jednoduše... překrásné. Jak už jsem psal, existují tři druhy terénů - poušť, město a džungle. Architektura budov pouštní planety jako by z oka vypadla Tatooine, zatímco městská planeta, hlavně při pohledu z orbity, velmi připomíná Coruscant. Na mapách se nachází budovy a bunkry, do kterých můžete poslat své jednotky a tím jim dát lepší krytí, podobně jako v sérii Command and Conquer. Když na budovu hodíte granát, jednotky uvnitř zemřou. Když na ní hodíte časovanou bombu, budova se rozpadne. Terén má promakanou fyziku: zdi a zátarasy se bortí pod pásy tanků, nohama kráčejících strojů i botami Terminátorů; mocné výbuchy deformují terén; když se brodíte vodou, vidíte v ní odraz svých jednotek. Sem tam lze nalézt krabice s vybavením, které doplní vaše zásoby. Jak správně tušíte, některé vybavení, například ruční granáty, miny nebo lékárničky, je totiž jen na jedno použití. Bednu lze rozstřílet a kliknout na její obsah kurzorem, čímž se všem oddílům připočte jeden kus od každého vybavení. Terén má však jednu další velkou funkci a tou je krytí jednotek. Tohle Relic převzal ze své druhé slavné strategie, Company of Heroes. Když s označeným oddílem kliknete blízko nějaké terénní překážky, vojáci automaticky zaujmou pozice v krytech a stanou se více odolnějšími. Existují dva druhy krytů - žlutý lehký a zelený těžký. Lehký dostáváte za úkryt v kráterech a za krabicemi, těžký za zdmi a balvany. Multiplayer/skirmish
Ano, ano, zatímco DoW byl zaměřen na multiplayer a single-kampaň byla poměrně... jednoduchá, u DoW2 je to přesně naopak. Kampaň je vymakána do detailů, ale multiplayer (já zkoušel skirmish) je takový, zvláštní. A aby také ne, když uvážíme, že DoW2 vlastně není RTS. Multiplayer/skirmish je od singleplayeru především natolik odlišný, že by šel s klidným svědomím považovat za úplně jinou hru. Vyberete si jednu ze čtyř ras a jednoho ze tří druhů velitelů, přičemž každý má nějaké ty unikátní schopnosti. Máte jen jednu budovu, která chrlí jednotky. Existují pouhé dva cíle: obsadit strategické body nebo zničit nepřítele (což znamená, zničit jeho jedinou budovu). Nevím co z toho je větší nuda, ale holt jsem možná příliš navyklý na předchozí díl. Kromě toho se na mapě vyskytují také klasické rekviziční body a zdroje energie, které můžete upgradovat přidáním generátorů. Vašeho velitele můžete upgradovat rovnou z jeho lišty, protože žádné laboratoře tu nejsou. Pokud padne, můžete ho povolat zpět zaplacením bodové hodnoty. Čím déle leží na poli, tím levnější je jeho obživení. Takže ho můžete povolat buď ihned za více bodů, nebo za málo bodů a za delší dobu. Tento druh multiplayeru zřejmě vyžaduje navyknutí. Přesto bych řekl, že by to chtělo minimálně další druhy vítězných podmínek a také více map (v základní hře je jich žalostně málo).

Příběh
Příběh hry nebudu příliš rozpitvávat, v podstatě jde o to, že sub-sektor Aurelia, který je domovinou kapituly Blood Ravens, je pod útokem Tyranidů. Vašimi nadřízenými budou Gabriel Angelos (hlavní hrdina z DoW) a Davian Thule (hlavní hrdina z Dark Crusade), přičemž oba budou často zmiňovat události z předchozích her, což pěkně podporuje celkovou kontinuitu. Orkové vám budou dělat spíše jen problémy, protože jejich jediným zájmem na celém konfliktu je konflikt samotný. Naproti tomu Eldaři i zde mají, jako obvykle, tajný plán a jejich cíle jsou nejasné. Tak vaši Blood Ravens musí bojovat proti neskutečné přesile, kterou bude možno porazit pouze nekonvenční taktikou. Warhammer 40.000: Dawn of Controversion
Ano, správně. Tak by se hra měla jmenovat. Po přečtení několika diskuzí na fórech se mi ukázalo, že počet hráčů hru proklínající a počet hráčů ji vychvalující je přibližně stejný. Teď nepočítejme, že hra se minula žánrem a není plnohodnotným pokračováním. Obecně existují dva hlavní kritizované fakty: Steam a nemožnost ukládat během mise. S prvním bodem souhlasím, ten druhý je hodně relativní a mě osobně nevadí. Ale nejdříve ten Steam, ten bude zajímat hlavně hráče s pomalým připojením k internetu. Pokud totiž nemáte nějaké ultra-rychlé, bude vám stahování upgradů trvat hodiny a často se bude zobrazovat hláška o nedostupnosti serverů, takže vy hru ani nespustíte. S obojím mám čerstvou zkušenost. A tak místo toho abych celý večer hrál, jsem celý večer stylem pokus-omyl zkoušel vyhledat jiný server, neustále restartovával klienta, odhlašoval se z něj a opět se do něj přihlašoval, a střídavě se tak dostával z bláta do louže, z orčího lejna do tyranidího slizu. To vše zcela marně a zbytečně. Ve Valve asi mají rádi Borgy a jejich hlášku o marnosti odporu. Nezoufejte ale. Tohoto problému se lze částečně vyvarovat přepnutím Steamu do offline režimu, ale můžete to udělat jen pokud si instalujete první upgrady, tedy minimálně jednou dvakrát tohle martýrium musíte podstoupit. A samozřejmě pak pokaždé, když si hru budete chtít updatovat o nové patche.
Ukládání jen mezi misemi ale za problém nepovažuji. Tedy, považoval bych ho, kdyby jednotlivé mise trvaly dlouhé hodiny. Naštěstí i ta nejdelší mise trvá maximálně půl hodinky, na normální obtížnost. Stěžovat si, že nemůžete ukládat během pětiminutové přestřelky je trochu hloupost. Možná tohle prohlašovali hráči, kterým hra často padala, ale to už bych považoval za irelevantní, vzhledem k nově vydaným patchům.
Ale tohle není konec. Je tu několik dalších menších kontroverzí. Tou první a nejvíce iritující je v podstatě „začátek od píky“. Po třech datadiscích dostal předchozí díl devět ras s tunou jednotek. Teď tu máme ale zase jen čtyři a navíc s ještě méně jednotkami, než kolik jich bylo v původním DoW. Samozřejmě nepočítám neexistenci budov. A připočítávám poněkud omezenou možnost Army Painteru, kde každý model má jen čtyři plochy pro barvení, a jen oficiální barvy (tedy jaksi digitální verze toho, co modeláři kupují v lahvičkách). Během hry si také nemůžete zvolit barevné schéma protivníků, to se navolí samo.
Jen také zvláštní, že právě do tohoto stylu hry tvůrci přidali Tyranidy. Tyranidé zkrátka nejsou rasa, která by bojovala v tak malých armádách a jejíž vojáci by vyhledávali úkryt za překážkami. Tyranidé se mnohem lépe hodili do předchozího dílu. Osobně čekám na datadisk(y), který jistě brzy vyjde. Počítám, že přinese Imperiální gardu a Tau, protože tyhle dvě frakce se právě do akčního taktického RPG přesně hodí. Hráči stolního Warhammeru 40.000 budou zřejmě při pohledu na strukturu ozbrojených sil skřípat zuby (já taky skřípal :). Ta je totiž naprosto smyšlená. Velitelskými jednotkami Mariňáků nejsou Librarian a Chaplain, ale Apothecary a Techmarine. Do velitelských jednotek Eldarů například započítali Exarche Warp Spiderů, přitom by se sem mnohem lépe hodil Autarch. Tohle osobně považuji za velké mínus, ale je jasné, že ostatním lidem to vadit nebude.

Hodnocení

90%

Kdyby to mělo lepší multiplayer/skirmish a více by to odpovídalo codexům, byla by to čistá stovka. Problém se Steamem sem nezapočítávám, protože ten platí jen pro ty s pomalým internetem. Jak říkám, zpočátku vám hra bude připadat hodně zvláštní, ale je to jen o zvyku. Jakmile DoW 2 přestanete brát jako RTS, bude vám taktéž připadat božsky :)