Inuyasha

Kdy Sledovat: Filmy na seriál přímo nenavazují, ale schopnosti postav (mečů) ano. Takže pokud nechcete přijít ani o jedno překvapení bude nejlepší sledovat filmy v tomhle pořadí: 1 film si můžete pustit po zničení Ryuukotsuseie, 2 film po získání "rudé Tessaigy", 3 film můžete shlédnout po boji s kmenem panteřích démonů a 4 film kdykoli po 157 dílu seriálu, ale doporučuji až na konci celého anime.

Pro Inuyashovo lepší pochopení musím nejprve zmínit pár základních faktů o jeho historii a autorce Rumiko Takahashi. V dnešní době je Rumiko Takahashi (narozená 1957) jednou z nejbohatších a ve světě nejznámějších Japonek, mající na kontě přes 100 milionů prodaných děl. K širokému uznání a vůbec vytříbení jejích vypravěčských schopností bylo, ale třeba ujít dlouho cestu. Ta začala někdy v roce 1975 pod dohledem Kazuo Koikeho, který mimo jiné napsal příběh Lady Snowblood (Manga byla adaptována stejnojmenným filmem ze kterého vychází ústřední myšlenka, nikoli zápletka Hollywoodského trháku Kill Bill). Rumiko začala kariéru ve velkém stylu s komediálními počiny jako Urusei Yatsura (Those Selfish Aliens / Tihle sobečtí mimozemšťané), poté vytvořila dnes už klasickou romantickou manga sérii Maison Ikkoku (mnohými prý považovanou za nejlepší romantickou mangu všech dob). Bohužel jako u většiny dřívějších Takashiných děl jsem zatím neměl tu čest, takže nevím co je na tom pravdy. V osmdesátých letech minulého století překvapivě změnila styl psaní a namísto dlouhých sérií začala s krátkými příběhy jako např. Fire Tripper (v roce 1984 vyšel i jako 54 minutové OAV). Fire Tripper se později stal předobrazem základní Inuyashovi zápletky. O několik let později změnila Rumiko styl psaní znovu, tak začala historie temnější a velice zajímavě vypadající mangy s názvem Mermaid Saga. Mermaid Saga se stejně jako většina ostatních děl dočkala také animovaných adaptací.

Poté v roce 1987 inspirována vlnou chlapeckého zájmu o bojová umění přichází Rumiko s mangou Ranma 1/2. Spíše komediálně laděné anime Ranma 1/2 poté vyneslo autorce skutečnou slávu i za hranicemi Japonska. Rumiko pak zhruba 10 let dokončuje práci na dřívějších “románech“ a přitom stíhá psát Ranmu. S blížícím se koncem tisíciletí, ale popularita Ranmy prudce upadá. Proto někdy v roce 1996 začíná Rumiko práci na své čtvrté a zatím poslední plnohodnotné manga sérii s názvem Inuyasha. Ten čerpá z mnoha předešlých Takashiných děl a z každého si bere to nejlepší. Manga se koncem téhož roku začíná vydávat v časopise Shonen Sunday. O 4 roky později přichází na obrazovky stejnojmenné 167 dílné anime, sklízející obrovský úspěch u chlapců i dívek v každé zemi kde bylo vysíláno. U nás tomu nebylo jinak, na stanici Anime+ se Inuyasha spolu s Yu Yu Hakusho stal první roky hlavním tahounem celé programové nabídky. Pravá popularita jakou má Inuyasha v Kanadě, USA, Francii, Španělsku přijde až s vysíláním na celoplošné stanici, kterého se snad jednou dočkáme.

Přestože seriál skončil v roce 2004, jeho manga předloha neustále vychází a nejspíš jen tak nepřestane. (UPDATE: Manga skončila v druhé polovině roku 2008.) Inuyasha se dočkal i mnoha spíše průměrných her: A Feudal Fairy Tale (PS1), The Secret of the Cursed Mask (PS2), Feudal Combat PlayStation (PS2), Secret of the Divine Jewel (Nintendo), Kagome's Warring States Diary, Naraku's Trap! Invitation to the Forest of Illusion, Kagome's Dream Diary a konečně i hry na mobilní telefon, nebo sběratelské karetní hry.Anime Inuyasha se na začátku povedlo něco jedinečného, lehce spojit neobyčejnou, přesto smysluplnou zápletku, originální postavy a všeobecně známá tisíckrát omletá klišé s klasickými díly a pověstmi západní i východní kultury. Hlavní dívčí postava Kagome je vlastně Alenkou v říši divů do které se dostane skrz zázračnou studni. Říše za “zrcadlem“ ale nemá s představou západního diváka o pohádkovém světě nic společného. V tomhle světě panuje tvrdý středověk, plný krvavých válek, démonů prahnoucích po lidských duších, loupeživých banditů, zběhlých vojáků, po moci lačnících čarodějnicích, zkažených kněží a nešťastných vesničanů. Centrální feudální vláda neexistuje. Zlo v tomhle světě došlo tak daleko, že se už i obyčejné předměty jako hřebeny mění v smrt chtivé přízraky. Žít v téhle 400 let vzdálené minulosti prostě není žádný med. Kagome Higurashi jak jistě tušíte, ale není obyčejné 15 leté děvče, aniž to tuší nosí ve svém těle drahokam. Přemocný drahokam kvůli kterému už po staletí umírají tisíce a tisíce lidí i démonů. Přičtěte k smrti vyděšené vesničany smýšlející o podivně oblečené dívce jako o zaručeném a tedy smrt zasluhujícím zplozenci pekel. Přidejte do vyprávění psa, jo psa. Tedy démona, ehm no vlastně prince, vidíte tady máte pohádkový faktor! Ale né, on vlastně není tak docela princ, on je dětinský 70 let starý klučina s psíma ušima oblečený v červeném kimonu jmenující se Inuyasha. Ale pozor, když jde do tuhého začne tenhle chomáč bílých chlupů vrčet, cenit zuby a vytahovat svojí 3 metrovou démonickou silou k prsknutí nabitou katanu.

Dostrčte jeho nevlastního, vždy vážného, hrdého a samozřejmě Inuyashu nenávidícího bratra Sesshoumara, všemocného to syna nejsilnějšího démona co kdy tuhle část Japonska obýval. Že to není stále dost na originální show? Přimyslete si perverzního mnicha s černou dírou v pravé ruce, ničitelku démonů snažící se na i podle zdejších poměrů divné dvouocasé kočce zachránit svého bratra. K hrdinům se přifaří malý liščí uličník co přišel o celou svou rodinu a hromada vedlejších postav. Stále vám v téhle “pohádce“ něco chybí? Záporák, to je ono! Teď si představte opravdu hnusného padoucha ze kterého zlo jen čiší, stvoření nevážící si ani samo sebe, které jen tahá za nitky své špinavé sítě a nechává bojovat jiné. Samo se pak pobaveně směje v koutě. A romantika? Ta přijde a bude jí na některá srdéčka víc než dost, začátek prvního dílu lecos napoví i těm největším ignorantům. Tak a máme zaděláno na neobyčejný příběh, který ovšem začínal tak zřetelně, předvídatelně, pohádkově… . Inuyasha má v rukávu, ale mnohem víc trumfů než si myslíte. Jestliže jindy grafické zpracování přecházím, zde si neodpustím několik superlativů. Animace je prostě skvělá, je vidět, že si na ní dali animátoři opravdu záležet, ne že bych už neviděl lepší, ale rozhodně má své kouzlo. Tedy alespoň zpočátku Inuyashi podtrhuje jistou pochmurnost celého světa právě animace laděná do tmavších odstínů. Samotné postavy se oproti manga předloze dočkaly menších kosmetických úprav, například barva jejich oblečení byla trochu pozměněna, řekl bych rozhodně k lepšímu. Hlavní hrdinové, speciálně Inuyasha a Sesshoumaru se po několika dílech už od pohledu zaryjí každému do paměti, jsou na jednu stranu typicky uhlazení, ale na druhou mají nezaměnitelnou osobnost. Možná je to subjektivní, ale animace pomyslně kopírovala kvalitu samotného seriálu, v pozdějších fázích Inuyashi všechno září barvičkami, každý včetně hlavních hrdinů je usměvavější, roztomilejší, tuctovější. Poslední série se ovšem vizuálně stejně jako příběh pokusila vrátit o něco málo zpět k jisté tajemnosti, avšak bylo to příliš málo a příliš pozdě. Hudební doprovod je na tom ještě o něco lépe, zpočátku uslyšíte skvělé písničky jako Change the world, My will, Fukai Mory. Pak bude následovat průměr střídaný několika pěknými věcmi jako Grip, Come, ale ke konci se vyskytlo něco s názvem Angel us připomínající stejně jako tehdejší děj telenovelu.

Japonský dabing se povedl na jedničku, speciálně Inuyasha je namluven třetím nejlepším mužem v oboru přímo skvěle.

Dalším Inuyashovým esem, které se postupem času začalo z balíčku překvapení vytrácet je humor. Inuyasha a humor pro sebe snad byli stvořeni, jednotlivé scénky, nebo rovnou celé funny díly mě dokázaly hodně rozesmát a zvednout náladu, třeba takový díl s obřím kamenem a magické slovíčko osuwari snad nikdy nezapomenu.

Bojové scény v Inuyashovi nejsou tak dobře promyšlené jako v jiných anime, nebo filmech, ale akce samotná je grandiózní. V první polovině seriálu navíc Inuyasha neustále sílí. Z obyčejných ručních potyček přes bezohledné mlácení Tessaigou (tím tří metrovým mečem) až k ultimátním supermagickým útokům ničící celé hrady a vypařující stovky nepřátel v jediném úderu. A když se na scéně objeví i Sesshoumaru se svými žabikuchy začíná obvykle ta pravá zábava. Dojem že jste uprostřed nějaké legendy kde mezi sebou bojují polobohové je takřka dokonalý. Dohromady u mě všechny tyhle komponenty a Inuyasha samotný jako postava dokázaly navodit dokonalou “pohádkovou“ atmosféru. Atmosféru v níž je možné naprosto všechno, cesty časem jsou běžným jevem, překvapení číhá na každém kroku, ale přitom vím, že se nemusím strachovat jak to nakonec všechno dopadne. Inuyasha, Kagome, Miroku, Sango, Kirara, Chippo a další jsou přece tím kým jsou a to se jen tak nezmění, nebo že by…?

Tu pohádkovou atmosféru kterou jsem jako snad všichni diváci postupně úplně zapomněl. To je snad nejhorší zločin, kterého se mohou producenti na jakémkoli díle dopustit. Křehká hranice dělící nádherný seriál od kýče se díky jejich nenasytnosti postupně smazala. Napětí vystřídala nuda, humor vystřídaly nucené vtípky, romantiku nahradilo neustálé omílání a opakování ústředních scén. Tajemno spolu s atmosférou se plíživě vytratilo a nezbylo nic co by je dokázalo nahradit, celý seriál ke konci stál už jen na hlavních postavách. Z vycpávkových epizod se někdy po polovině seriálu staly celé vycpávkové sezóny. Když pak díky absolutní zástavě ve vývoji charakterů postupně přestával fungovat i Sesshoumarovský komplex a jeho odfrknutí, myslel jsem na nejhorší. Navíc se mi někdy okolo 150 dílu začala vkrádat do mysli nepříjemná myšlenka, že v tehdejším Japonsku nemohl zůstat naživu ani jediný vesničan, nebo stojící hrad. Ke konci téhle 167 dílné agónie se však Inuyasha přeci jenom začal snažit, objevil se znovu humor, hodinové epizody, animace se vrátila k původním tmavším barvám, bohužel příliš málo, příliš pozdě… .Velice smutný konec anime, které mě před více jak rokem přivedlo do řad Otaku. Anime jsem sice sledoval už mnohem dříve, ale na takové hity jako Ghost in the shell, Princezna Mononoke atd. jsem s klidem pohlížel jako na normální celovečerní filmy, že byly animované mě moc nezajímalo. Tragiku celé situace snad dokreslím když dodám, že poslední Inuyashův díl jsem viděl až nyní, přitom prvních 80-90 dílů padlo za čtrnáct dní. A protože Inuyashovi producenti jsou stejně nenažraní jako ti hollywoodští nečekejte na konci série nějaké rozuzlení. To přijde na filmová plátna až po dokončení mangy. UPDATE: 13.5.2010 - zde si můžete přečíst aktuální recenzi na poslední část anime InuYasha: The Final Act

Inuyasha je zábava pro každého, přes očividnou orientaci na mladší publikum si v něm dokáže najít to svoje i starší divák. Inuyasha je skutečná moderní pohádka s pevnými historickými základy pro všechny věkové kategorie. Naši tvůrci filmů pro mládež by se proto měli rychle probudit ze sna a začít produkovat něco lepšího než doteď, nebo je časem tenhle japonský pes navždy zahrabe hluboko do země. Nepřekonatelný problém přichází s absolutní degradací celého díla někdy po jeho polovině, komerce je sice komerce, ale Inuyasha ji těžce nezvládl. U seriálů jako Blood+, Yu Yu Hakusho se s ní autoři nějakým způsobem poprali, Inuyasha to vzdal. To je jediný důvod proč ode mě po velkém vnitřním boji dostává 60% namísto maximálních 100, které si jeho první polovina určitě zaslouží.

60%

Video: Inuyasha openings

Víte že: V roce 2004 bylo Kanaďany nejčastěji vyhledávaným slovem Inuyasha?

Naraku znamená v japonštině peklo?

Anglický překlad Tessaigy vznikl chybným výkladem znaků?Posledním a největším lákadlem jsou originální a dlouhou dobu se rozvíjející hlavní i vedlejší postavy, protože jde o základy celého seriálu podíváme se na ně blíže až zde v samostatném článku doplňujícím recenzi. Ale pozor, budou následovat střední spoilery (vyzrazení děje)! Takže pokud si nechcete zkazit to hlavní, tedy překvapení hned na počátku, doporučuji nečíst.


Na konec ještě přidám odkaz na nové fanstránky jednoho z věrných čtenářů našich stránek, Bankai Inuyasha fanstránky.

Inuyasha postavy

Inuyasha

Hlavní tahoun celého seriálu. O Inuyashově minulosti toho není moc známo, postupně se však dozvídáme střípky o jeho mrtvých rodičích, laskavé lidské matce a démonickém otci, Inuyasha je poloviční démon, jako takový to neměl lehké. Lidi se ho báli a jako dítě byl vyhnán do lesů, démoni zase čekali slabou kořist a lovili ho. Inuyasha přežil, zatvrdil své srdce, ovládl les a hledal způsob jak se stát úplným démonem. Až jednoho dne narazil na kněžku jménem Kikyo, která ho přemohla, ale nezabila. Ledy na obou stranách časem povolily, Inuyasha se rozhodl stát za pomoci shikon no tama (drahokam čtyř duší) ne démonem, ale úplným člověkem, aby mohl s Kikyo prožít obyčejný život, ale byl tu někdo komu se to nehodilo… . Inuyasha většinu času jedná jako sobecký nevychovanec, ani nepůsobí příliš inteligentně, když však dojde na lámání chleba, nebo je některý z jeho přátel v ohrožení začne se chovat jako ten nejlepší hrdina kterého si umíte představit. Pokaždé si však zachovává skoro neznatelný náznak nepředvídatelnosti.

Kagome Higurashi

15 letá dívka, která žije pouze se svou matkou, praštěným dědečkem a mladším bráškou ve starém chrámu poblíž odvěkého stromu. Jednoho dne spadne do chrámové studny, pád je pro ni horší než čekala, ocitá se totiž ve zcela jiném světě a jediný kdo ji může z téhle kaše vytáhnout se ji hned v prvním díle snaží naporcovat na hodně malých kousíčků. Aby toho nebylo dost, Kagome je reinkarnací mocné kněžky Kikyo a má v těle “ten“ drahokam. Kagome a Inuyasha jako jediní mohou cestovat studní zpátky do přítomnosti, kde na ně čekají další dobrodružství. Kagome na začátku seriálu nechtěně roztříští drahokam čtyř duší, protože jako jediná může vidět jeho úlomky, vydává se je spolu s Inuyashou hledat. Totiž kdyby drahokam padl do nesprávných démonických rukou, bylo by to móc, móc špatné. Kagome bije v hrudi to nejčistší srdce na celém světě, každému přeje jen dobré věci a kolikrát pro ně riskuje i svůj život, není však úplná naivka a když si někdo dobírá její kuchařské umění začnou létat blesky, doslova. Vůbec je div, že už se dávno psychicky nezhroutila, stíhat záchranu světa v minulosti a školní písemky v současnosti je jak uvidíte opravdu náročné.

Lord Sesshoumaru

Inuyashův starší bratr, zpočátku se jeví jako jasný záporák, postupem času jak se o něm dozvídáme více začínáme chápat, že ve skutečnosti není zlý jen zásadový a s nenávistí k Inuyashovi to není tak horké. Sesshoumaru si velice váží svého zesnulého otce, chápe že veškerá moc kterou ve svých nejméně 100 letech má je ve s rovnání s jeho bývalou silou ničím. Sesshoumaru je navenek namyšlený démon šlechtic, pohrdající nižšími démony, lidmi i polodémony jako je Inuyasha. Pod jeho ledovou maskou však pozvolna začíná bít srdce a přehnaná sebedůvěra mu v boji s nepřítelem nestoupá příliš do hlavy, jen jedenkrát podcenil svého bratra Inuyashu a draze za to zaplatil. Sesshoumaru nechápe proč zdědil po svém otci namísto ničivé Tessaigy, Tenseigu, meč, který má moc oživovat mrtvé. Protože s ním není spokojen nechá si později vykovat druhý meč plný hněvu jménem Tokijin. Před polovinou seriálu je Narakem zrazen, naštěstí tenhle sled událostí předvídal, přežil a nyní stejně jako jeho bratr touží po Narakově bolestivé smrti. Pravděpodobně po své matce zdědil Sesshoumaru odolnost proti všem známým jedům, ve skutečnosti je nejsilnějším démonem celého seriálu právě on.

Naraku

Démon který vzniknul spojením zkaženého srdce (duše) upáleného bandity Oniguma a nespočtu nižších démonů. Protože s ním nikdo kromě nižších a slabých démonů nechce mít nic společného a on sám není pravý bojovník, spoléhá se na démonické loutky, manipulaci s ostatními postavami a svá vtělení. Protože byl stvořen z nespočtu malých démonů dokáže se dělit na více silnějších částí, ale zlo v něm je tak černé, že se jeho inkarnace většinou pokoušejí zabít jako první jeho samotného, ukázkovým příkladem budiž větrná čarodějka Kagura. Naraku je ze své podstaty také polovičním démonem, i když úplně jiným než Inuyasha, jeho cílem je získat shikon no tama a stát se skutečně mocnou bytostí.

Kagura

Je dalším z Narakových vtělení, zajímavé je na ní to, že je celkem chytrá a schopná. Ze všeho nejvíc si přeje být volná, ale Naraku má její srdce, časem přestala být rovnocenným soupeřem i pro Inuyashu. Kagura skrytě obdivuje Sesshoumara a věří, že on jediný dokáže Naraka zničit. Kagura je poměrně oblíbenou postavou, člověku totiž v některých chvílích až nepříjemně připomíná jeho samotného, kolikrát něco dělat nechcete, ale musíte.

Kikyo

Mocná kněžka znalá bílé magie, která měla před 50 lety opatrovat shikon no tama. Přestože v to nevěřila, poznala lásku což se jí stalo osudným. Naraku toho okamžitě využil a postavil Kikyo proti Inuyashovi, ten byl na 50 let uvězněn u magického stromu a Kikyo samotná zemřela. Později v příběhu se pokusí jistá čarodějnice vyvolat Kikyina ducha, aby s jeho pomocí urychlila hledáním střípků shikon no tama. Nenávist kterou Kikyo chová k tomuto světu byla však tak strašlivá, že se vrátila ze záhrobí docela, holýma rukama čarodějnici zničila, pokusila se zabít Inuyashu, Kagome, Naraka a pořádně všem zamíchala plány.

Kóga

Vůdce kmene vlčích démonů, beznadějně se zamiloval do Kagome a od té doby nemyslí na nic jiného než jak se s ní oženit. Několikrát jí zachrání život, ale pokaždé když k tomu dojde šílí Inuyasha vzteky a chce toho smradlavého vlka roztrhat na milion kousků, od zachraňování Kagome je tu přece on! Kóga Inuyashu vidí stejně. Kóga se chce pomstít Narakovi za smrt svých druhů a zavděčit se tak Kagome.

Miroku

Velmi inteligentní, velmi perverzní mnich s velmi velkou černou dírou v pravé ruce. Větrný tunel jak jí říká (angl. překlad), je prokletí uvalené na jeho rodinu Narakem, pokud ho brzy nezničí stane se s ním to samé co s jeho předky, bude vtažen i se svým okolím sám do sebe. Díky vrozenému zájmu o ženy by jeho početní potomci mohly v budoucnu taky vcucnout půl světa… . Miroku se postupem času zamiluje do Sango, ale zůstat jí úplně věrný by nejspíš nepřežil.

Sango

Sango je zabiják démonů, spolu s rodinou se tímhle řemeslem spokojeně živila až do okamžiku kdy Naraka napadlo, že by ji mohl postavit proti Inuyashovi. Sango tak přišla o všechno kromě své věrné ohnivé kočky Kirary. Protože jí nezbyl nikdo kromě bratra jménem Kohaku, kterému Naraku vymyl mozek přidala se k Inuyashovi na cestě za střípky drahokamu čtyř duší. Sango často bojuje sama se sebou, neví jestli má svého bratra zabít nebo ne, konec konců za své strašné činy úplně nemůže.

Shippo

Tenhle liščí (v japonské mytologii měly lišky často nadpřirozené schopnosti) rošťák přišel kvůli střípkům drahokamu o rodinu, naši přátelé se ho ujali a konkrétně Inuyasha díky němu ví co znamená být nohama, ale i hlavou na zemi, osuwari!

Rin

Rin je malý lidský sirotek, aby přežila musela krást vesničanům jídlo, ti jí za to pravidelně bili a ubližovali. Jednoho dne našla Rin Sesshoumara ležícího po boji s Inuyashou osamoceného v bolestech hluboko v lese. Protože je to moc statečná malá dívka nezalekla se jeho hrozeb ani vzhledu, přinesla mu tu trochu jídla co měla a vůbec se o něj postarala i když nechtěl. O několik dní později byla Rin roztrhána Kógovými vlky načež zemřela. Sesshoumaru nejdřív okamžik váhal, ale pak se rozhodl poprvé ve svém dlouhém životě někoho zachránit, použil Tenseigu a Rin oživil. Od toho okamžiku je pro Rin Sesshoumaru něco jako otec na kterého nedá dopustit.

Jaken

Je nevrlý skřítek v minulosti byl vůdcem jedné skřetí bandy, pak ovšem potkal Sesshoumara, byl unešen jeho mocí a od té doby za Sesshoumarem neustále všude chodí. Ten ho čas od času pěkně potrápí, jednou ho přeseknul Tenseigou jen aby vyzkoušel jestli funguje.

V příběhu se ještě vyskytuje mnoho vedlejších postav jak na straně zla tak dobra, ale ty jsou prokresleny už o poznání méně, jde například o Myogu, moudrého blešího démona, který žil už v kožichu Inuyashova obrovského otce.