Hunter x Hunter

Kdy sledovat: Nejprve anime a následně 3 OAV/OVA, přičemž Greed Island je poslední.

Vtip je totiž v tom, že Hunter x Hunter je opravdu jedinečný a to i na poměry anime a nelze ho vůbec snadno zařadit a to myslím smrtelně vážně s tím, že už mám pár desítek různých anime nakoukáno. A přináší tak poměrně nové vody do dnes již notně zprofanovaného faito žánru. Stejně jako předešlé dílo Yoshihiro Togashiho Yu Yu Hakusho (to považuji za legendu viz recenze) se ze začátku tváří být obyčejným shonen, a nebo ještě hůř, nějakou nenásilnou dětskou bojovku s pokémoním nádechem, aby se za pár dílů událo *cvak* při kterém jeden z našich “poké“ hrdinů z ničeho nic vytrhne s potutelným úsměvem chlápkovi srdce z těla a rozmačká ho v ruce… . Zní to nechutně, ale není, protože scéna skončí a všechno pokračuje tak nějak normálně. A to prosím skoro těsně po epizodě, ve které se nedělo nic jiného, než vaření sushi. V dalším díle dovede Togashi obyčejné “kámen nůžky papír“ k naprosto přetaktizovanému čemusi co je sice mírně absurdní, ale rozhodně je to z dějového hlediska zajímavější než třeba celí noví Transformers 3 a člověk se ještě něco dozví o skutečné lidské psychologii.
Všechno je prostě tomu kdo nějaké shonen (Dragon Ball, YYH, Naruto, Bleach, One Piece, Fist of North Star…) už viděl důvěrně známé, ale přitom je všechno včetně samotné výstavby příběhu tak nějak jiné.


Děj začíná na odlehlém Verlybím ostrově kde mladý 12 letý sirotek Gon Freecss roste doslova jak dříví v lese, až jednoho dne náhodou narazí na “lovce“ (Huntera), který mu řekne, že znal jeho otce a že jestli se s ním Gon chce někdy setkat musí se stát také “lovcem“ (Hunterem). Gon dlouho neváhá, bere si svou rybářskou udičku (skutečně ne meč) a opouští svou tetu a babičku s tím, že získá ještě v dětském věku jako jeden z hrstky vyvolených to nejelitnější zaměstnání v tomhle imaginárním světě.Po cestě si klasicky udělá přátele, kteří mu pomohou projít mnoha a mnoha opravdu originálními zkouškami, na které ani zdaleka nestačí být “jen“ mistrem bojových umění, nebo “jen“ géniem. Ale celkem netypicky se už někdy veprostřed původní 62 dílné anime série začíná děj mnohem více zaměřovat na další postavy, jako je “dobrácký“ nájemný vrah Killua (ten vytrhávač srdcí), nebo pomstou pohlcený rudooký génius Kurapika. Vtip je trochu v tom, že Gon, který vyrostl v džungli a netrpí předsudky je zřejmě jediný, komu nevadilo se s někým takovým skamarádit, a proto se mu to vlastně i povedlo, je to divné, ale ne nelogické. A nakonec to i přes svou divnost vlastně dává mnohem větší smysl než většina jakoby “náhodných“ situací v jiných seriálech a tak je to v Hunter x Hunter skoro se vším. Stejně jako v Yu Yu Hakusho jsou tím zdaleka nejpropracovanějším na celém seriálu postavy, které jsou bez debat prvotřídní a jejichž psychologie je věrohodně stavěna po mnoho dílů a to včetně padouchů. Pro příklad: to co teď napíšu bude znít zase divně (je to divné), ale po 100 dílech anime a OAV vám ze začátku nechutný, trapný, šílený, přiteplený, sado masový vrah a šašek v jedné osobě Hisoka najednou přestane vadit, protože je to prostě padouch se vším všudy, se kterým se nějaký osobnostně plochý Orochimaru (mimochodem checkněte si sami, že se Kishimoto a Togashi znají a že HxH bylo napsané o něco dříve než Naruto – a že podobnosti nejsou čistě náhodné) nemůže až tak rovnat.

Togashimu se v Hunter x Hunter také podařilo vytvořit něco poměrně jedinečného a to naprosto přirozeně (tedy žádné teplení) působící klukovské přátelství na celý život mezi Gonem a Killuou, za které by se nemusel stydět ani Mark Twain.
To snad nejvíce vynikne v příběhovém úseku o počítačové hře Greed Island, do které se oba (bez ostatních z původního teamu) dostanou a která je jedním velkým odlehčeným fantasy herním dobrodružstvím uvnitř základního imaginárního světa – znovu příklad nezvyklé kombinace “Hack“ žánru s “faito“.A právě Killua a Gon jsou ústředními představiteli Togahashiho vize jež rozvíjí napříč celou mangou (anime) o tom jak se stát tím nejlepším bojovníkem na světě. Nooo však ty jeho poměrně reálné a nefér podmínky postřehnete určitě sami, pokud vás budou zajímat, jednou z nich je i to, že pro to nesmíte být ochotni obětovat úplně všechno, jinak skončíte jako … .

Trénink a postupný růst bojových schopností postav v průběhu celého seriálu je zase hodně zajímavá věc, ostatní fantasy filmy/seriály/anime se většinou spokojí s nějakým náhlým v reálném světě naprosto nepoužitelným “bojovým“ moudrem (např. v Narutu nějaké klony u žabího pramene, WTF?), v HxH je pozdější trénink aury “nen“ a jejího správného rozložení více, než logický a více než dobře aplikovatelný i na reálný svět i když máte místo “nen“ jen pěst. Všechno je navíc plynulé, naši hrdinové sice předvádějí v každém díle nové a lepší neuvěřitelné kousky, ale když na scénu přijde opravdový kruťák začnou se jim jako děckům, kterými jsou podlamovat kolena, protože vědí, že jde do tuhého a žádná “zázračná“ nová síla se v nich po zmlácení do bezvědomí neobjeví… .


Samotné souboje jsou velmi nápadité a na rozdíl od YYH se v nich hrdinové většinou nespoléhají na hrubou sílu, ale spíše na svůj důvtip a důkladnou přípravu předem. Ovšem také je pravda, že pravidla pro používání speciálních sil různých postav jsou zbytečně překomplikovaná a až na asi 5 výjimek nejsou všudypřítomné souboje opravdu dechberoucí a to mě často nemálo mrzelo, prostě jim chybí ten pocit “síly / náboje“ jakou má YYH ale občas i Naruto!Dalším mírným negativem je animace, nechápejte mě špatně, mě osobně se animace Anime série, ale i OAV ek líbí, jsem dokonce příznivcem oldschoolového looku a hlavní postavy vypadají hodně dobře. Ale když sem o tom v klidu přemýšlel, musel sem sám před sebou uznat, že na rok 1999 je vzhled tak nějak pozadu, zvlášť když to porovnám s jinými velkými sériemi té doby.

Zato hudební doprovod nemá chybu a rozhodně doporučuju si minimálně na tytrubce sehnat soundrack/y, na kterém se podílelo hned několik schopných interpretů.

A na konec ta nehorší zpráva, Hunter x Hunter není po 13 letech od prvního vydání mangy v roce 1998 ani zdaleka u konce a zaseknul se posledních 6 let na nechuti autora psát alespoň s nějakou pravidelností. To je také mezi námi důvod, proč v posledních letech série upadla víceméně do zapomnění. Škoda, vím, že vytvářet takhle kreativní příběh není ani zdaleka tak snadné, jako tupě recyklovat a vykrádat kde co, jak se to v posledních letech normálně děje u jiných sérií, ale přestat se pořádně snažit, případně vehementně odmítat asistenty na ilustrace mangy a nechat miliony fandů utřít po desetiletí pusu není také moc prozíravé, co když autor ještě před dokončením umře .-( a bude ještě v hrobě po celé věky proklínán :-) .Pokud bych měl opravdu hledat úplně všechny chyby, kterých je vážně málo, trochu mě zamrzel konec zatím posledního OAV, které po poměrně dospělém vývoji zase skočilo spíš k pohádkovému/fantasy konci, celkem škoda, no však sami uvidíte.



Takže co říci závěrem? Snad jen to, že pokud jste trochu náročnějším divákem, případně dlouholetým otaku, neměl by vám Hunter x Hunter uniknout prostě proto, že jde o do značné míry jedinečnou a hodně promyšlenou záležitost z tužky velmi zkušeného autora, který v nenáročném populárně laděném příběhu odhaluje mimoděk skutečná životní poučení a vytváří zcela jedinečné, ale přitom uvěřitelné charaktery. Bohužel zřejmě i proto prostě nemohl a nemůže i přes svou prvotní slávu oslovit tak širokou diváckou základnu jako jiné dříve a dnes populární seriály, filmy, mangy ve kterých forma a stylovost zvítězila nad skutečným obsahem.

90%

Víte že: Huner x Hunter se dočkal i vlastního muzikálu?