Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
Asi každý kdo byl za poslední roky někdy v kině, nebo občas sleduje televizi již viděl alespoň jeden z filmů o Pánovi prstenů, někteří si také jistě přečetli mnohem lepší knižní předlohu, ale kolik z vás četlo knížku, kterou to kdysi dávno v roce 1937 vše začalo. Tedy ještě jednou vzhůru do tajemných hvozdů Středozemě, tentokráte s tou nejnepravděpodobnější družinou hrdinů.
Kniha The Hobbit (There and Back Again) v českém překladu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky to neměla lehké, původně s jejím vydáním pro širší veřejnost nepočítal ani autor John Ronald Reuel Tolkien. Po dlouhém přemlouvání od svého bývalého studenta/ky však svolil, přepracoval původní zápisky, pozměnil některá jména a knihu dal v nákladu pouhých 1500 kusů k výtisku nakladatelství. Nevědomky tak odstartoval nový věk západoevropské fantasy. Přestože si s myšlenkou propracovaného mytologického světa pohrával už mnohem dříve, byl to pravděpodobně až úspěch Hobita, který podnítil jeho více než desetiletou práci na jediném příběhu o Prstenu moci. A následně také podpořil jeho chuť propracovat pozadí celého světa Arda, ve kterém byla Středozemě pouze jedním kontinentem a Sauron s celou svou mocí jen poručíkem opravdového nepřítele světa, Melkora… .
Pro hlavního aktéra celé knihy, osamělého, stárnoucího bručouna Bilba Pytlíka je, ale dobrodružství sprostým slovem. Jeho největší starostí je zabránit příbuzenstvu v podědění jeho majetku a dny si krátí vydatnými porcemi koláčků, čajíčků a lenošivým pokuřováním u svého krbu. Asi by u toho i zůstal a zemřel zapomenutý a opuštěný, nebýt v Kraji nechvalně známého kouzelníka Gandalfa, který je věčně namočený v nějakých potížích. Tušíte správně, tentokrát je řada na lenošivém Bilbovi, který v životě nebyl dál než za vedlejším kopcem, aby jedno převeliké dobrodružství prožil, ale hlavně přežil. Vydá se tak spolu s prozíravým kouzelníkem Gandalfem a družinou trpaslíků hledajících svůj ztracený poklad z časů jejich předků, na stovky kilometrů dlouhou cestu skrz území hladových Zlobrů, Vznešených elfů, bojechtivých Skřetů, podezřívavých Lesních elfů a mnoha dalších fantastických stvoření. V nitru Mlžných hor potkají Gluma, kterému Bilbo sebere jeden vskutku neobyčejný prsten. V okamžiku kdy bude cíl jejich cesty téměř nadosah, opustí družinu její nejsilnější člen ve snaze najít zdroj nového, rostoucího zla kdesi na východě.
Osud celé výpravy pak bude záviset na jednom nerudném stárnoucím hobitovi, to on se bude muset postavit ochránci trpasličího pokladu. Stvoření z časů kdy oheň byl mladý a svět obýval samotný Melkor, poslednímu žijícímu drakovi, který ve jménu svého stvořitele a pána rozséval smrt v dobách kdy elfové byli ještě dětmi.
Jak vidíte, Hobit si se svým pokračovatelem v ničem nezadá, samozřejmě se jedná o něco jako rozjezd věcí příštích, co se týče knížek přiřadil bych ho někam k první polovině Společenstva prstenu. Přestože je celý román více pohádkovější než jeho následníci, dokáže nabídnout naprosto stejnou atmosféru a rozhodně není určen jen pro děti. Stačí se pořádně začíst, popřemýšlet o některých situacích, způsobu jakým se v nich chovají čistě pohádkové bytosti a přijdete na to co myslím. Dalším důvodem proč si knížku Hobit přečíst může být chuť pochopit některé momenty, které jsou k vidění i ve filmové verzi Pána prstenů.
Je zarážející vidět, že se za 60 let prakticky nic nezměnilo a Hobit je stále takovým otloukánkem, kterého kde kdo oštempluje známkou “jen pro děti“ (viz. například otřesné první vydání u nás v ČR, které vypadalo jako omalovánky). A následně jde sledovat filmovou verzi Návratu krále (nemluvím o té DVD), která je mu úrovní příběhu nepříliš vzdálená. Nezbývá než čekat a doufat, že to možná dojde i lidem v Hollywoodu a natočí knize Hobit důstojného filmového bratříčka.
Hobit není Pánem prstenů, nemůže jím být, ale jako úvod do tohoto fantastického světa je perfektní. Mohu vřele doporučit komukoli kdo hledá odpočinkovou četbu, nejen na dlouhé zimní večery.
90%