Enderova hra / Enders game

Kdy číst: Jako první, pak následuje Mluvčí za mrtvé (1986), Xenocida (1991), Děti ducha (1996), Enderův Stín (1999), Stín Hegemona (2000).

Země byla napadena vyspělou hmyzí rasou Termiťanů, pouze silná lidská vůle po přežití a ohromné oběti na životech nás zachránily od genocidy. O 20 let později se Termiťáci vrátili aby své dílo dokonali, jejich armáda byla ještě vyspělejší a silnější, když už se zdálo vše ztraceno, pustil se do boje skvělý velitel Mazer Rackham, jistá smrt tak byla po druhé zažehnána. Ale kdo nás zachrání napotřetí? Země potřebuje dalšího Rackhama, dalšího Caesara, Napoleona, Alexandra a nemůže si dovolit čekat. Proto vydává rodině Wigginových speciální povolení mít Třetího. Třetího geniálního potomka, který musí být tím pravým. Důležité je vyhrát, vyhrát za každou cenu, i kdybychom měli toho malého parchanta roztrhat a znovu sešít ještě lepšího.

V šesti letech proto Ender opouští svou rodinu a míří do bitevní školy plné podobných dětí, ze které se nedostane dřív jak za 10 možná 6 let. Protože byl “třetím“ patří vládě, mohl se narodit jen díky zvláštnímu povolení, i díky tomu na něj rodiče brzy zapomenou. Tak začíná Enderova hra, hra o holý život, hra o životy nás všech. Enderova hra je zároveň jeho životem, životem který nenávidí, ale přesto za něj bojuje. Nebezpečnou hru hrají i velitelé školy, musí z Enderova mozku vymáčknout úplně všechno, připravit ho na válku se stokrát silnějším soupeřem, musí ho prostě rozervat, zničit všechny jeho iluze a postavit před nevyřešitelné problémy.

Ender však vítězí vítězí a vítězí, hra musí pokračovat! Jenže čím skvělejším velitelem je tím víc hru nenávidí, začíná vidět za její hranice a začíná chápat.Mezitím na Zemi prožívají svůj osud Enderovi neméně geniální sourozenci, nenáviděný Petr a milovaná Valentine. Orson Scott Card tak velice nápaditě rozehrává prostor pro další pokračování z “Enderversu“ a jako správný stratég hned na začátku obsazuje bitevní pole. Minimálně mocichtivý Petr je velice perspektivní postava.

Roky plynou a z Endera se stává ostřílený chlapík, míří do velitelské školy kde potkává prvního učitele, který je lepší než-li on. Finálním testem pro úspěšné ukončení školy je simulovaný útok na Termiťanské světy. Enderovým soupeřem je jeho učitel, učitel, který podvádí! Enderovi připadá, že mu čte myšlenky a předvídá každý jeho krok, staví proti jeho slabým flotilám početnější a lépe vybavené síly. Enderova hra se zdá být prohranou, celé ty roky byly k ničemu! Ender šílí, brzy se jeho mysl zlomí docela, ale ještě předtím přeci tuhle finální zkoušku dokončí, vyhraje a to za každou cenu! On přeci musí vyhrát… .To by bylo k obsahu knihy, a teď se přesuneme k samotnému hodnocení. Zas po nějakém čase musím z větší části souhlasit s chválou, kterou jsem na knihu Enderova hra slyšel a četl hned z několika stran. Enderova hra je vážně skoro tak dobrá jak se o ní říká, v roce 1984 kdy vyšla musela být hitem, prestižní literární ceny Nebula a Hugo si tudíž plně zasloužila. Co na tom, že Sovětský svaz se ve skutečném světě rozpadl a že některé autorovy představy o internetu byly tak trochu mimo. Mnoho ostatních myšlenek v knize obsažených je až nepříjemně přítomných. Orson Scott Card podává příběh malého Endera Wiggina velmi svižně, nenechává vás ani na okamžik v klidu. Přitom se mu daří vyvolat ve čtenáři pocit, že je příběh součástí většího světa budoucnosti. Nemusí se přitom snižovat k podrobnému popisování jako někteří méně zkušení vypravěči. Na druhé straně se velmi věnuje Enderovi samotnému, noří se do jeho nitra a poodhaluje kořeny lidského jednání. Čtenář se s Enderem ztotožňuje, chápe, že je to obyčejný člověk, malý kluk, zároveň se však nemůže dočkat koho a jak ta zabijácká mašina rozdrtí tentokrát.

Samotná Enderova strategie a taktika není většinou nikterak složitá a my kteří jsem od malička seděli u strategických simulátorů (čti počítačových her) leckterý zádrhel prokouknem ještě než jej Ender rozlouskne, ale občas vás chytře překvapí. Což je asi to hlavní co můžete po dobré sci-fi knížce chtít.

Ke konci knihy se však vyskytlo pár míst kde příběhová logika trochu skřípe. Jsou to takové drobnosti, které mi však výsledný dojem poněkud kazí. Enderova hra totiž na svém konci až příliš okatě odkrývá Orsonovu touhu přenést příběh malého génia do dalších knih. Což je při čtení pokračování ( Mluvčí za mrtvé ) ještě zřetelnější. ( Na tom však není nic divného protože původní Enderova hra byla pouhou povídkou a ne románem, natož pak součástí dlouhé série. Román se z ní stal právě až z nutnosti při psaní mluvčího.)

Enderova hra je o to zajímavější, že pár jejích myšlenek se stalo realitou a ostatně, zbytek jich bude platit stejně dlouho jako budou existovat lidé samotní. Není proto důvodu mít ze čtvrt století staré knihy nějaký strach. Enderova hra patří právem do zlatého fondu scifi.

90%Pod čarou dodám, že za čtivostí Cardových knih stojí nejspíš i to, že vyrůstal v mormonské rodině a biblické příběhy byly tedy něčím běžným. Zřejmě proto rád začleňuje do sci-fi plného “nýtků“ tak prastaré archetypy jako jsou tři sourozenci, nebo nevysvětlitelné jevy (hláska). Považuji to za dobrý nápad, ty příběhy jsou s námi tak dlouho, že člověka ani nenapadne uvažovat ve stylu: to už jsem někde četl.

Víte že: Původní povídka byla inspirována zkušenostmi Orsonova bratra z Vietnamu?

Enderova hra i její pokračování Mluvčí za mrtvé vyhráli prestižní ceny Hugo a Nebula?

A že získat je 2 roky po sobě se do té doby nikomu jinému nepodařilo?

Podle článku co jsem nedávno četl se skutečně Enderova hra hraje? Zatím však naštěstí jen na pokusných švábech?

Enderova hra je povinnou četbou na Vojenské univerzitě námořních sil v USA?

By měl tenhle nebo příští rok jít do kin fillm Enderova hra?

Se pracuje na stejnojmenné videohře na Xbox 360, PlayStation 3?