Barbar Conan / Conan The Barbarian

Ještě dříve, než jsem zaostřil, abych uviděl symfonii svalů, leželo v tratolišti krve několik čarodějových služebníků. V uších mě zazněla hudba, hudba, která mě nutila jednat, žel bohu jsem byl svázán a mohl se jenom bezmocně dívat, jak se horda nepřátel vrhla proti jedinému muži. Na chvíli jsem zapochyboval o své záchraně, ale jakmile jsem spatřil ve vzduchu vířit čepel barbarova meče a odlétávat nepřátelské hlavy, znovu jsem pocítil, že mám ještě naději!

Vzpomněl jsem si na smrt Conanových rodičů a v hlavě zazněla melodie Riddle of Steel (Riders of Doom). Dokonalá hudba, hlavy padaly, krev tekla proudem a já cítil všechnu tu nenávist, kterou v sobě po celá ta léta Conan potlačoval. Vše lidské, co v něm bylo, zmizelo, stal se zvířetem, zvířetem lačnícím po krvi. Viděl jsem útržky z jeho dětství, když byl otrokem. Viděl jsem, jak se v arénách probíjel cestou plnou mrtvých bojovníků ke svobodě.

Těla mrtvých nepřátel se na sobě vršila, ale jejich druhové stále přibíhali, aby posílili řady. Uvědomil jsem si, že je to také jenom člověk. Sice válečník, vycvičený v nejtěžších podmínkách, ale stále jenom tvor z masa a kostí, a jeho síla ho někdy musí opustit.

S nepřáteli jsem necítil. Byly to pouze loutky Soudce, mocného čaroděje, jeho nástroje. Ve třpytu slunce jsem vnímal pouze letmé, matné záblesky barbarova meče, potřísněného krví. Proud nových bojovníků se zastavil, ovšem Conanovy pohyby už také nebyly tak rychlé jako na počátku.

Pak jsem ucítil úder do hlavy a nastala temnota.

Vzbudil jsem se v simulačním centru a proklínal jsem své postavení obyčejného člověka nižší vrstvy, protože jsem neměl kredity na delší simulace, ve kterých bych mohl stát bok po boku nejslavnějšího z hrdinů. Došel jsem domů, dal si sprchu, a zasedl do křesla.

Počítači jsem řekl, aby spustil soundtrack k jednomu starému filmu. Jmenoval se Barbar Conan. Zavřel jsem oči a oddal jsem se méně reálnému, ale skutečnému snění za doprovodu té nejlepší hudby.

Kdy sledovat: Před filmem Ničitel ConanBarbar Conan, jeden z mých nejoblíbenějších filmů (tuto větu píšu pouze proto, abych naznačil, že výše uvedené řádky jsou zcela zaujaté).

Pro někoho černá můra, pro jiného jeden z nejlepších fantasy filmů vůbec, ale rozhodně se musí nechat, že celkový dojem filmu Barbar Conan je úžasný, takové malé umělecké dílo, které se drží klasického fantastického schématu. Hrdina, který si ihned získá naše sympatie, potká cestou za svým cílem několik dalších "odpadlíků", na něž uplatní své charisma, a nově vzniklou družinu následně vede přes mrtvoly. Ale to už je jiný příběh. Musíme se vrátit zpět na začátek.

"Mezi časy, kdy oceány zahalily Atlantis, a vzestupem synů Aryusových, byl věk, o jakém se ani nezdálo. A v něm Conan, určený nést korunu Aquilonie na svém ustaraném čele. To jsem já, jeho kronikář, jež jediný může vyprávět jeho ságu. Povím vám o tom velkém dobrodružství."Začněme příběhem (pro ty, kteří tento film ještě neviděli). Mladý Barbar Conan (Jorge Sanz) si vesele rybaří v jedné malé cimmerské vesničce, když se přiřítí banda nájezdníků, kteří chtějí získat něco mečů, popřípadě tajemství ocele. Téměř všichni obyvatelé osady jsou zmasakrováni a přeživší prodáni do otroctví. Conan také, ale až poté, co byl svědkem smrti svých rodičů (William Smith a Nadiuska). Jeho srdce je živeno touhou po pomstě, v těžké, otrocké práci vyroste v muže. Velmi vyvinutého muže (svalově), čehož si nemůže nevšimnout jeho majitel. Tak se Conan ocitne u nového pána v roli zápasníka. Stane se z něj zvíře, zabiják, neporazitelný rek. Nový majitel se nezdá, ale vezme milého a mladého Cimmeřana do učení k východním mistrům, kteří ho dokáží civilizovat. Naučí ho zacházet s mečem, číst, vzdělají ho ve filozofii a také mu dovolí okusit slasti ženského klína. Jednoho dne se však zrzavý vlastník Conana opije a dá mu svobodu. Conan prchá, získá meč slavného krále a vydává se žít svůj vlastní život omezený jen touhou po pomstě.

Dostane se k jedné čarodějnici (tak trochu vypadá jako upírka), která mu poví, kde hledat znak patřící vrahům jeho rodičů. Přibere k sobě zloděje a lučištníka Subotaje s nímž se dostává do “civilizace“. V jednom městě objeví první vodítko. Tajemný kult hadů a Setovy věže. Přichází čas dostat se do nich, čirou náhodou potkají zlodějku Valerii (Sandhal Bergman) a Conanovo srdce je beznadějně ztraceno ve víru vášně. Na chvíli zapomene na svou pomstu, dokud je nezajme král Osrik (Max Von Sydow). A ten Conana svým způsobem požádá o záchranu své dcery z osidel sektáře Thulsy Soudce (James Earl Jones), čaroděje milujícího hady. Před Conanovým prvním osobním setkáním s Thulsou se ještě seznámíme s čarodějem Akirou. Barbar Conan neuroní ani slzu, což za něj udělá Subotaj. A blíží se závěr. Thulsa si vzpomene na staré dobré časy, sestaví úderný oddíl a vyráží zabít skupinku dobrodruhů, kteří se na něj u dávného pohřebiště náležitě připraví. Teče krev… .

Jednoduchý, přehledný děj, který trvá na filmovém plátně dvě hodiny a mluvené slovo zabírá pouhých několik řádků textu. Sílu příběhu však lze vidět ve výborné výpravě, skvěle navrhnutých kostýmech a hlavně hudbě Basila Poledourise (o ní níže).

Nejkritizovanějším tématem v Conanovi jsou herecké výkony, hlavně výkon Arnolda. Setkal jsem se i s názorem, že se místo herce měl stát profesionálním hráčem pokru. Ale nezapomeňme, že asociální případy, které poznamenala traumatizující zkušenost z dětství nebudou excelovat svou mimikou, takže svou roli zvládl vlastně perfektně a určitě i pobavil. Připočteme-li k tomu i to, že je to profesionální zabiják, pak po něm nemůžeme chtít projev nějakých pocitů a grimas. Myslím si, že volba Arnolda Schwarzeneggera byla výborná, pouze bych podotkl, že mohl mít v roli Conana uhlově černé vlasy.

Arnold se na film připravoval postupně už od roku 1978 (film šel do kin roku 1982), absolvoval kursy jízdy na koni, kenda a tance, aby byl na roli seveřana náležitě připraven. Miliusův charakter barbara se celkem dost odlišuje od původní předlohy spisovatele Roberta E. Howarda.

Například James Earl Jones působí mocným dojmem, ale kromě jednoho proslovu toho s obličejem také moc neudělal (a jeho výkon bych více ocenil na prknech divadelní scény). Ostatní jsou v některých situacích komičtí, zvláště snad až záměrně tupé výrazy v tvářích dvou Thulsových ochránců patří k tomu nejúsměvnějšímu na celém filmu. Komedie? Barbar Conan je zajisté příběh o pomstě, ale přesto si John Milius našel čas a projevil svůj smysl pro humor, táhnoucí se celý, snímkem. Subotajovo osvobození. Arnold srážející pěstí velblouda. Setkání s Valerií a její nesmrtelná hláška: "To chcete žít věčně?"

K zlatým hřebům bezesporu patří scénka těsně před přivedením Barbara s Valerií před krále Osrika, popřípadě Arnie snažící se získat kněžské roucho.

Nesmím zapomenout ani na trochu té teologie, filozofie a mystiky ve filmu obsažené:

Oheň a vítr sestoupil z oblohy od bohů nebes.

Ale Krom je tvůj bůh. Krom! A ten žije na Zemi...

Kdysi žili na Zemi obři, Conane. A ve tmě chaosu svrhli Kroma a vzali mu tajemství oceli... Krom se rozzuřil a svět se zatřásl. Oheň a vítr srazili obry a vehnali jejich těla do vod, ale v jejich zuřivosti bohové zapomněli na tajemství oceli a zanechali ho na bojišti. A my, kteří jsme ho našli... jsme byli pouze lidé. Ne bohové. Ne obři. Pouze lidé. A tajemství oceli sebou vždy neslo záhadu... Musíš se naučit jeho tajemství, Conane. Musíš se naučit jeho řád. Na nikoho, na nikoho v tomto světě se nemůžeš spolehnout. Na muže, ženy, ani zvířata. Můžeš se spolehnout jen na toto (otec třímá meč), Conane.
*Conanův otec vzdělává svého malého syna.*

„Conane, co je nejlepší v životě?“
„Rozdrtit nepřátele, vidět je utíkat před sebou a slyšet nářek jejich žen.“
*Barbar odpovídá vůdci Mongolských nájezdníků.*

Ocel není silná, chlapče. Člověk je silnější.
*Soudce Thulsa přesvědčuje Conana.*

Crome. Nikdy jsem se k tobě nemodlil. Nemám na to jazyk. Nikdo, ani ty si nikdy nevzpomene, jestli jsme byli dobří nebo špatní lidé. Proč jsme bojovali nebo zemřeli. Ne. Všechno na čem záleží je, že se dva postavili přesile. To je důležité. Chrabrost tě, Crome těší, povol mi jedno přání. Dopřej mi pomstu. A když mě nevyslyšíš, tak táhni k čertu! *Conan se "modlí" před závěrečnou bitvou*Pokud opomeneme zvláštní efekty, které v současnosti spíše vyvolávají úsměv na tváři, snad kromě střihů proměny Thulsy v hada, pak musíme vyzdvihnout zejména navržené kostýmy a výpravu oplývající stepními scenériemi. Milius od počátku chtěl pracovat se skutečnými zbraněmi, které pro film vytvořili skuteční kováři. Kostými, zbroje a ošacení vypadá také úchvatně. Vesničané jsou velmi vesničtí i s chýšemi v osadě - ne nepodobné osadě havranů. Kožichy a kůže jsou kapitola sama o sobě, a ochránci zvířat by zajisté neuvěřili, že při natáčení nebylo ublíženo jedinému živému tvoru.

Pak tu jsou ještě detaily. Ukřižovanému Conanovi zůstávají po sejmutí z kříže díry po hřebech na rukou. V závěrečné bitvě a po ní mu naběhne i modřina na rameni po úderu kladivem. Některé souboje a střihy se šplouchanci krve jsou spíše úsměvné, když vezmeme v úvahu fakt, že po setnutí hlavy nevystříkne pomalu ani kapka krve.

K nejúžasnějšímu na celém filmu patří zajisté hudba Basila Poledourise. Režisér John Milius byl jeho přítelem (seznámili se již na univerzitě koncem šedesátých let) a dal Basilovi více než rok na přípravu. Milius se pokusil stvořit snímek, kde by nezáleželo na dialozích, ale na splynutí hudby a obrazu, což se mu nakonec určitě povedlo. Zlí jazykové o tomto filmu tvrdí, že je to pouhý klip na Conanovo dobrodružství, ale více k tomu může říci samotný autor hudby:

Conan byl pro mě výzvou, protože jsem věděl, že u tohoto snímku by měla být hudba vidět. Nebylo v něm nic, co by se za ní skrývalo. Milius chtěl, aby řídila děj a vyprávěla příběh, protože v Conanovi není příliš dialogů. Chtěl mít jistotu, že se posluchač nechá skutečně ovládnout, to, co zkoušel, bylo dostat se skrz. Seznámit se s tímto projektem znamenalo objevit způsob, jak to udělat.

Conan byl třetím významným filmem, na jehož hudbě jsem pracoval. Měl jsem největší orchestr s 90ti nástroji, takže jsem si mohl hrát s jeho využitím, dostal jsem i 24 hlasý chór. Navíc to byl film, ve kterém první dojem vytváří prvních 30 minut, z toho byly pouhé tři minuty dialogů. Dvacet sedm minut z těch prvních třiceti jsou vlastně všechno hudba a vizuální scény. Bylo to jako skládat hudbu k němému filmu.

Skutečnost znamenala strávit rok na přípravě, projít si historii hudby a najít vhodné schémata. Největší problém byl z počátku s producentem Dino De Laurentisem, který uvažoval o populární hudbě tehdejších let, ale naštěstí pro Conana si Milius i Poleroudis stáli pevně za svým. Všichni víme, že Conan pochází z předhistorických vysněných dob, proto Poleroudis zvolil středověkou hudbu s mystickým i náboženským podtextem, který výborně podtrhává děj i příběh.

Našel jsem i názor, že neudělení Oscara za hudbu tomuto snímku je největším omylem v dějinách této "soutěže". Vždyť kolik znáte filmů, kde by hudba vyprávěla celý příběh svými dech beroucími chorály a skvělou nezapomenutelnou melodií?

Co ještě dodávat? Snad jen, že opravdu stojí zato si půjčit tento film na DVD a ponořit se do časů dávno minulých... .

© Jan Pechanec, 21. 3. 2005


Barbar Conan je prostě čistokrevným fantasy, s tou snad nejjednodušší možnou zápletkou. Jak však předchozí recenze naznačila provedení je hodně slušné, lví podíl na tom má tehdy nepříliš známý Arnold Schwarzenegger pro kterého znamenal Barbar Conan vstupenku mezi hollywoodské superhvězdy. Vstupenku, za kterou zaplatil spoustou fyzické dřiny.

V kom se při bližším pohledu na hlavní plakát (obr. č. 2) filmu Barbar Conan něco nepohne není chlap. Fantastická dobrodružství ve společnosti krásné partnerky z něj přímo čiší… . Vždyť kdo si jako dítě nepřál nalézt nějaký dávno ztracený poklad, meč pradávného krále třeba. Kdo si sám sebe alespoň na okamžik nepředstavil v roli neohroženého bojovníka s kamennými svaly. Kdo by odmítl věrnou družinu statečných přátel. A konečně který muž nezatoužil byť jen na chvilku po svém vlastním království… .

PS: Komu se líbil Barbar Conan měl by určitě vyzkoušet seriál a mangu Berserk. Oba mají sice shodné číselné hodnocení, ale Berserk je kvalitativně úplně jinde. Nehledě na to, že jedno je film a druhé seriál. Knihy, mangu a hry nepočítaje. (Razer)

90%

Víte že: Film Barbar Conan se natáčel ponejvíce ve Španělsku?

Sandahl Bergman (Valerie) si při natáčení málem usekla prst?

Sandahl Bergman a Arnold Schwarzenegger museli natočit většinu (všechny) bojové scény sami, protože nebyli k dispozici dostatečně velcí dvojníci?

Arnold Schwarzenegger byl při natáčení pořezán na krku sekerou?

Recenze byla s laskavým dovolením Jana Pechance převzata z webu
scifiworld.